Evangelická fara Žatec

 BŮH - TVŮJ NEJLEPŠÍ PŘÍTEL 

Bůh je tvůj Stvořitel, Pán, Soudce, Vykupitel, Otec, Spasitel a chce být také tvůj Přítel. Typičtější pro Starý zákon byla bázeň před Bohem, než přátelství. To však Ježíš změnil, když na kříži zaplatil za naše hříchy. Tehdy se chrámová opona, která symbolizovala naše oddělení od Boha, roztrhla odshora dolů. Tím je naznačeno, že přímý přístup k Bohu je opět možný.

Zatímco starozákonní kněží museli trávit hodiny přípravami na setkání s Bohem, my můžeme přijít k Bohu kdykoli. Přátelství s Bohem je možné jedině díky Boží milosti a oběti Ježíše Krista. Ježíš řekl: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“  (Jan  15, 15)

O tom, jak blízko jsi Bohu, rozhoduješ ty sám. Takové přátelství vyžaduje touhu, čas, energii a hlavně – upřímnost. Bůh od tebe nečeká, že budeš dokonalý(á); trvá však na naprosté upřímnosti. Nikdo z těch, kdo jsou v Bibli nazváni Božími přáteli, nebyl dokonalý. Pokud by podmínkou přátelství s Bohem byla dokonalost, neměl by šanci žádný člověk. Naštěstí pro nás je Ježíš přítelem hříšníků.

Největší překážkou ve vztahu k Bohu bývá zahořklost. „Proč bych se měl přátelit s Bohem, když na mě dopouští takové hrozné věci?“ Protilékem je  uvědomit si, že Bůh vždy jedná ve tvém nejlepším zájmu, a to i tehdy, když to právě bolí a ty tomu nerozumíš.

V Bibli je kniha Žalmů, která je jakousi příručkou pro uctívání, jež je plná vztekání se, pochybností, strachu, zášti a lítosti, které se mísí s vděčností, chválou a vyjádřením víry. Lidé z Bible nezakrývali své rozpaky zbožnými frázemi, ale dávali jim průchod otevřeně.

Čím víc se stáváš Božím přítelem, tím víc ti záleží na tom, na čem záleží Jemu a tím víc tě rmoutí to, co rmoutí Jeho. O co jde Bohu především? O záchranu lidí. Není nic důležitějšího, než pěstování přátelství s Bohem. Je to vztah, který bude trvat věčně.

Lidé si často myslí, že každý, kdo podle nich žil "dobrý" život, musí nutně skončit v nebi. Ale co by v nebi dělal člověk, který se k Bohu za svého života vůbec neznal? Jak by mohl žít věčně v přítomnosti Toho, jehož existenci celý život popíral? Hlavním předpokladem k tomu, aby člověk po smrti mohl přebývat na věky v Boží přítomnosti je vyznání Ježíše Krista jako Spasitele a láska k Bohu a k lidem. Ten, koho Bůh nezajímá, by pravděpodobně ani nechtěl trávit věčnost v Jeho blízkosti. Kdo dobrovolně odmítá Boží nabídku, si automaticky vybírá druhou možnou variantu, a sice v oddělení od Boha se všemi důsledky.