JAK ZVÍTĚZIT NAD STRACHEM?
Víme, že Kristus nazval svět, který lidé obývají, místem soužení. „Na světě soužení mít budete.“ Lutherův překlad mluví o strachu; „Na světě máte strach.“ Ježíš nás proto nijak nekárá, pouze to konstatuje. Má porozumění pro naši situaci. Zná svět tak dobře, že nám náš strach nijak nevymlouvá. Svět je takový, že člověk má všechny důvody k tomu, aby ho měl.
Předtím, než Ježíš vyšle své učedníky, zbavuje je strachu trojnásobnou mocnou výzvou: „Nebojte se!“ Pak následuje jeho památný výrok o ptácích: „Zdali nebývají prodáváni dva vrabečkové za penízek? A přece ani jeden z nich nepadá na zem bez Otce Vašeho. Vaše pak i vlasy na hlavě všecky sečteny jsou. Proto nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců.“ Ještě výmluvněji je to řečeno v kázání na hoře: „Hleďte na ptactvo nebeské – neseje ani nežne ani neshromažďuje do stodol, ale Otec váš nebesský živí je.“ (Nový zákon, Matouš 6,26) Pták žije z toho, co najde. Stále je v pohybu, proto si nemůže dělat zásoby. K životu mu stačí málo, jen to nejnutnější. Nesní víc, než potřebuje. Napije se z kaluže nebo z jezera, ale vždy vypije jen tolik, kolik potřebuje. Ani ho nenapadne, že by mohl vypít celé moře. Ať je to střízlík nebo orel, král vzduchu, vždycky je takový, jaký je. Netouží dostat jiné peří. Nepokouší se přidat jediný loket k délce svého života. Naproti tomu člověk se stará o pokrm i nápoj. Ve své neukojenosti shromažďuje pošetilé poklady. Člověk chce vypít moře a činí si na ně nárok. Dělá si takové zásoby, že by v den své smrti měl ještě sto let co jíst.
Proto, právě proto je v bohatém božím světě tolik hladových. Strach a starost o živobytí vedou lidi k tomu, aby se pokoušeli získat moře, zatímco by jim stačila studánka nebo sklenice vody. Ze sobectví a hrabivosti si bereme podíly, které nám nepatří. Zatímco my vyhazujeme jídlo do popelnic, v jiných zemích se modlí za to, aby měli alespoň kousek suchého chleba pro své děti.
Bůh stvořil zemi k obývání a stvořil ji tak, aby nás uživila všechny. Avšak člověk je na zemi špatným pánem. Menšina si přivlastnila to, co bylo určeno pro všechny, a pak se ještě arogantně ptáme: „Jak může Bůh dopustit, že lidé umírají hlady?“
Bůh svěřil člověku vládu nad zemí. Jak to tady dnes vypadá, je všechno naše práce. Za všechno si můžeme jenom my sami. Přestože jsme napáchali ve světě i ve svém životě mnoho zla, které se následně stalo zdrojem našeho strachu a neustálých obav, Bůh nás nezavrhl. Stále je zde připraven s otevřenou náručí a útěchou. „Nebojte se“ je v Bibli nejčastějším pokynem. V době, ve které žijeme se nabízejí tisíceré obavy – mamografy a testy na prostatu, budoucnost našich dětí, jejich současnost, finanční zabezpečení nyní i v důchodu, jistota zaměstnání, dopravní nehody, terorizmus, zločinnost. Bojíme se, že nedostaneme práci, kterou chceme, partnera, po němž toužíme, a když je máme, bojíme se, že je ztratíme. Tváří v tvář takovým obavám poukazuje Ježíš na lilie nebo vrabce a tiše říká: „Důvěřujte. Hledejte nejprve království nebeské. . .“
Důvěra nevylučuje všechny špatné věci, které možná nastanou, ať už náš strach vyvolalo cokoli. Důvěra nám dává ventil pro pocit úzkosti a novou odvahu – Boha. Přenechte problematické stránky života Jemu – stejně není většina z nich v naší moci. „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Nový zákon, Filipským 4, 6 a 7)
Apoštol Pavel toto vše velmi jednoduše vyjádřil v dopise Timoteovi: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne“. (Nový zákon, 2. Timoteovi 1, 12)
Vysvětlení Pavlových slov je prosté. Kdybyste seděli na letišti, vedle sebe zavazadlo, na chvíli byste se dali do řeči s nějakým člověkem a pak byste zjistili, že vaše zavazadlo je pryč. Co byste dělali? Asi byste šli za pracovníky letiště a požádali je, zda by vám zavazadlo pomohli najít. Odpověď by však pravděpodobně zněla: „Je nám líto, ale nejde to.“ Zavazadlo bylo vaše, vy jste za ně nesli zodpovědnost, takže ji nyní nemůžete svalit na leteckou společnost.
Pokud byste však zavazadlo předali do rukou společnosti a po příletu byste je nenašli, měli byste plné právo žádat aerolinky o vyřízení záležitosti. Co z toho vyplývá? Aerolinky jsou zodpovědné jen za to, co jim svěříte. Za to, co si ponecháme u sebe, co jim neodevzdáme, za to žádnou odpovědnost nenesou.
A přesně to měl apoštol Pavel na mysli. Byl si naprosto jistý, že Bůh - Ježíš Kristus - bude střežit vše, co mu Pavel svěřil. Přijďte ke kříži, odevzdejte se do Kristovy péče a poznáte ten rozdíl v životě s Ním a bez Něho.
